Zjistěte, co dělat když má vaše dítě strach nebo první úzkosti.
Bez čekání jestli to přejde.

Neusne, pokud u něj nejste. A často ani pak. Rozsvícená lampička, otevřené dveře, „ještě chvilku zůstaň". Sedíte u postele čím dál dél. Sotva odejdete, volá, a vy se vracíte.

„Říkám si, že je to období. Ale spíš se prodlužuje, než aby mizelo."

Bolí ho bříško nebo hlava. Ráno před školkou, v neděli večer, před něčím novým. Ale vždy ve stejných chvílích, a odezní, jakmile „nebezpečí" pomine.

„Pediatr říká, že nic nenašel. Ale já vidím, že není ve své kůži."

„Co když…" Ať ho uklidníte jakkoliv, za chvíli má další otázku. Vysvětlíte, ukážete, slíbíte. Na minutu klid, a pak další. Vy jste vyčerpaní dřív než vaše dítě.

„Dělám všechno, co mě napadá. A stejně to nikdy nestačí."

Couvá z věcí, na které se předtím těšil. Kroužek, oslava, výlet se školkou. Den předem: „já tam nechci." Tak to někdy radši zrušíte. Je to jednodušší.

„Vidím, že to není naschvál. Ale nevím, jestli mu ustupováním pomáhám, nebo škodím."

Bojí se: pes na ulici, bouřka, výtah, zvracení. Celá rodina se přizpůsobí, aby se nedostal pod tlak. Plánujete trasy, kontrolujete počasí, vyhýbáte se místům.

„Vím, že to nedává smysl. Ale nevím, jak ho z toho dostat."

Učí se víc, než musí, a stejně má pocit, že to neumí. Sedí nad úkoly dél než ostatní. Volný čas, kamarády, kroužky, všechno jde stranou.

„Říkám mu, že to umí, ať toho nechá. Ale on mi nevěří, a dře dál."